Pomalu vznikají nové mise pro I-250 a tak je třeba popsat co to má znamenat. My dnes víme, že stroje z předprodukční série byly v druhé polovině čtyřicátých let pod označením Mig-13, předány Baltské flotile, kde nenápadně a krátce sloužily až do vyřazení v roce 1950. Jedinou šancí jak tento stroj dostat do hry je poslat ho ne na Balt ale do čínské občanské války, kterou již ostatně SSSR v té době letouny zásoboval.
Historie
V roce 1944 začaly stíhačky s pístovým pohonem bez rozdílu výkonu, narážet na fyzikální bariéru, která znemožňovala překročit hranici rychlosti kolem 700-750 km/h. Zatímco na Západě byl již vývoj proudových pohonů značně pokročilý nebo se už dokonce zapojoval do bojů, v SSSR šel tento vývoj velmi pomalu. Sověti v honbě za rychlostí proto velmi seriozně přistoupili k rozpracování hybridních řešení, které se testovaly na nových stíhačkách La, Jak, Mig nebo Su. Smyslem bylo překlenout dobu než bude moderní technologie k dispozici.
V této době s hybridním pohonem experimentovalo i americké letectvo, příkladem může být poměrně zdařilý námořní letoun Fireball, který málem i bojově zasáhl do války nad Pacifikem.
Testovány byly v Rusku přídavné náporové nebo dokonce pulzační motory. Toto řešení se ukázalo jako velmi nepraktické, motory byly příliš hlučné, žravé a negativně ovlivnily letové vlastnosti letounu. To vše pro krátkodobé zvýšení maximální rychlosti o pár desítek km v hodině.
Zkoušen byl dokonce i raketový motor s využitím zkušeností z programu stíhaček BI (raketová stíhačka BI-1). Motor však trpěl přílišnou nespolehlivostí a navíc hlavní pístový motor se musel z důvodu vibrací vypnout, takže se výkony nemohly sčítat, výsledkem bylo opět jen příliš malé zrychlení. Po smrtelné nehodě už toho měl Jakovlev právě tak dost a zakázal na svých letounech nadále zkoušet cokoli raketového. Lavočkin s tímto hybridem také příliš nepochodil a projek byl smeten ze stolu.
Ještě méně známý je vývoj pozdějšího otce ruského raketového programu Koroljova, který si možná zadání vyložil po svém a na La-5 dosadil dokonce 3 raketové motory, toto monstrum prý mělo za sebou několik úspěšných letů, ale VVS o to už definitivně ztratila zájem.
I-250
Dalším nadějnějším a ne tak šíleným řešením se ukázal motokompresorový či chceteli reaktivní urychlovač-zkráceně VRDK prof. Cholščevnikova o tahu 344kp. Ten byl během vývoje zapracován do prototypu I-107(Su-5) a I-250(Mig-13). Vývoj se však v případě Su nezdařil a projekt byl odložen.
Výkon hlavního pístového motoru se přenášel na 2 prvky-na vrtuli a motokompresor, který dodával stlačený vzduch do spalovací komory. Oba systémy pracovaly souběžně, pístový motor sloužil pro vzlet a cestovní rychlost, zatímco motokompresor běžel naprázdno. V případě potřeby zrychlení během boje se otevřelo palivo proudící sedmi tryskami do spalovací komory a o zážeh se postaraly svíčky. Tah VRDK se reguloval pomocí dvou venkovních segmentů podél výstupní trysky, ty se kolem ní dle potřeby rozevíraly. Přestože tah hlavního motoru o něco poklesl, výkony se sčítaly viz. níže.
VRDK byl chlazen vzduchem, ale primárně otevřeným vodním okruhem, to naznačuje i časové omezení jeho chodu, které bylo 10 minut, poté se proměnil v přebytečnou zátěž. Po tuto dobu mohl stroj dle měření na letounech předprodukční série I-250 dosáhnout 800 možná i 825km/h ve výšce 7000m-tedy zrychlení o cca 100km/h nebo zvýšit dostup k téměř 12 000m (VRDK vlastně zastoupil funkci vyššího stupně kompresoru) což mu zvýšilo dostup o 1500m. Naproti tomu chod VRDK snížil dolet a to z 1400km na 900km.
OKB zvolila motor VK-107R což byl VK-107A s hnací hřídelí pro VRDK. 3 vakové samosvorné nádrže, hlavní na 415 l v trupu a 2 na 100 l v křídlech. Křídla s laminárním profilem CAGI měla dvounosníkovou konstrukci.
Přestože první prototyp úspěšně vzlétl na konci války, následný vývoj se komplikoval a neúměrně protahoval což v policejním státě vyústilo v sérii obvinění ze sabotáže. O následných počtech letounů ve službě se zdroje rozcházejí. 10 strojů I-250 z předprodukční série převzalo letectvo Baltské a Severní flotily. Jinde se uvádí, že objednáno bylo 16 nebo dokonce až 50 Mig-13. Info se rozchází i o výzbroji, sériové Mig-13 byly buď vybyveny 20mm kanonem v ose vrtule a dvěma 12,7mm kulomety po stranách přídě či třemi 20mm kanony, je spíše pravděpodobné, že to byly dva kanony a třetí se v běžné službě neosazoval.
Mig-13 se od I-250 lišily v několika detailech, především se lišily vrtulemi s jinak tvarovanými listy, později nahrazeny vrtulemi AV-5B, měly větší množství paliva i glykolu, čímž se dolet bez VRDK zvýšil na 1800 km, měly větší svislé ocasní plochy a radiový přijímač RSI-4. Státní zkoušky proběhly v říjnu 1947 až duben 1948.
I-250 ve hře
I-250 je jeden z mála letounů s kombinovaným pohonem a nejrychlejší pístovou stíhačkou ve hře. Start i přistání jsou velmi nepříjemné z důvodu nešťastně řešeného podvozku. Má malou zásobu paliva, skvěle stoupá i manévruje, Má ve výzbroji 3x 20mm B-20 kanon se 100 náboji na každý a je cítit vysoká kadence, pilotní kabina i nádrže jsou dobře chráněny. Ve výškách je třeba pracovat s dvoustupňovým kompresorem a směsí paliva, od 6500m je třeba 60% směs jinak se dusí.
VRDK ve hře
Základním pravidlem je nechat jej od startu běžet na prázdno se staženou přípustí, sám o sobě skvělý hlavní motor má dost výkonu na start a přesun. VRDK zvýšíme výkon pouze v bojovém režimu.
FM sice jeho běh asi nijak časově neomezuje, ale docela se rychle přehřívá a je nutné ho stahovat pro dochlazení aspoň na 60%, při chodu také rychle ubývá už tak malá zásoba paliva. Pro sledování teploty VRDK hlídejte ukazatel teploty výstupní trysky. Rychle zjistíte, že sdružené ovládání obou motorů na jedné plynovce je nevhodné pro nutnost přepínání mezi oběma. Doporučuju VRDK navolit na druhou plynovku. Pokud ji nemáte, nastavte si VRDK na 50-60% výkonu aby nedocházelo k přehřátí a ovládejte během boje tah pouze hlavního motoru.
Při stažení výkonu hlavního motoru na nulu, nemá VRDK sílu aby letoun udržel ve vodorovném konstantním letu, k tomu však není žádný důvod, protože pokud se hlavní motor zastaví z jakékoli příčiny, VRDK se zastaví taky i když není poškozený, tohle mají tvůrci správně, bez otáčení hřídele nemůže pracovat ani kompresor. Nízká spolehlivost VRDK není ve hře modelována.
[img]http://www.sturmovik1946.estranky.cz/img/original/2257/guide.jpg[/img] is not a valid Image.
Upravil/a saldy dne 04-10-2017 18:15
Vykání je následek nepochopení formy vlády pozdních římských císařů. Koncem Římského císařství spoluvládli čtyři vládci. Proto byli oslovován jako celek. Tykání je správné.
-Vzrusuju te?
-
-Docela jo, jsi krasna zenska a chtel bych byt tvuj princ.
-
-To je pekne. Ale na to jsem se neptala. Potrebovala bzch yjistit, jak se yapina ceska klavesnice. Pomuyes mi?
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
