Záznam z nalezeného deníku 588. NBAP
pilot: Taťana Naděždovna Kukulovová, ljotčik ispitatěl
střelec: Marfuša Nasťakovna Krakenskaja, pomocnice v kuchyni
Dne 23.1.1943
"Táňo je mi zima"
"Kuš, to jsi kandidátka strany"
"Ale já..."
"Vydrž!"
Sníh bodá do očí a mráz zalézá za nehty. Je časně ráno není skoro nic vidět. Letíme směrem na Pitomnik a snažíme se neztratit.
Nacisti melou z posledního a náš rozkaz zní, zničit transportní letadla. Náš Po-2 se třese a zmítá v poryvech větru.
"Támhle"
"Kde"
"No támhle"
"Nemachruj a ukaž rukou"
"Joo támhle. Vidím"
Před námi problikávají světla. Letiště Pitomnik je v plném provozu transportní letadla nahazují motory a pojíždějí. Táňa obratně manévruje náš stroj k letišti.
"Jdeme na to. Natáhni si kulomet."
Protože zásobování vázne nemáme bomby a musíme útočit jen kulometem. Taťjana přechází do klesavého letu a vítr bzučí v drátech křídel. Prolétáváme nad letouny nacistů a já střílím co to dá. Útok střídá útok. Cíle se míhají. Není čas přemýšlet.
"Marfušo, Marfušo zasáhli nás!!!"
"Táňo promiň já nechtěla"
"To si probereme na výboru. Soudruzi Nagan a Špagin si to s tebou vyřídí"
"Jestli na ten výbor doletíme"
Otáčíme směrem domů. Letou se třese a zmítá. Ocasní plochy jsou samá díra. V dálce rozpoznáváme známé obrysy známého letiště. Jsme doma! Taťana nasazuje na přistání.
"Ťáňo můžu se na něco zeptat?"
"Zrovna teď?"
"No já bych přece jenom..."
"Co chceš"
"Nevadí že nemáme kolo"
"Jaký kolo? !!!"
"Takový to velký dole vepředu"
"Uf..."
Jinak moc díky tvůrcům a pořadatelům, mělo to skvělou atmosféru.
"Máte právo říkat cokoli. ... Právo být na veřejnosti za hlupáka je u nás garantováno ústavou. Ale právo něco vyslovit nedělá z toho výroku pravdu. Pravda se prokazuje nebo vyvrací porovnáním s fakty. Kdo tenhle princip nerespektuje, s tím je těžká řeč. Všichni smíme takovou diskusi odmítnout. To není zbabělost ani povýšenost, to je jen rozumné hospodaření se silami a časem."
Kde som to? Pripadám si ako vo sne. Okolo mňa ohromné výbuchy miestami pripomínajúce novoročný ohňostroj v Berlíne, ak.....ak by pri tom nešlo o život.
Ja potomok Markomanov, bojujúcich a ničiacich rímske légie v Teutoburskom lese po boku Armíniusa, za to že nám chceli ukradnúť našu slobodu a vymeniť ju za zdanlivo pohodlný život v „blahobyte“, ale zošnurovaný množstvom nezmyselných pravidiel a nerozhodujúci o ničom. Dokonca ani o osude svojom a svojej rodiny. Pre mňa milujúceho slobodu, preháňajúc sa na divokom koni /kobyle/ po nekonečných stráňach, nocujúcom v horách vedľa svojho koňa a svojich zbraní, riskujúc, že možno budem za chvíľu bojovať o život z vyhladovaným vlkom, alebo medvedicou brániacou svoje mláďa nepredstaviteľná predstava......a zrazu sa ocitám v „rímskych légiách“ a snažím sa pripraviť o slobodu ľudí, ktorí mi nič neurobili, len sa narodili na „nesprávnom“ území s nekonečným množstvom prírodného bohatstva . Môj predchádzajúci život sa mi odvíja pred očami ako film. Zo začiatku bolo všetko úžasné. V milovanom Nemecku zmietajúcom sa v hospodárskej kríze sa objavuje spasiteľ. Fírer na čo siahne to mu vychádza. Akoby šibnutím čarovného prútika sa v našom krízou zmietanom Nemecku začína neuveriteľne dariť a to nie len hospodársky, ale aj politicky. Spomínam si, ako som sa ako sedemnásť ročný nechal naverbovať do novovznikajúcej Luftvafe. Svoje prvé bojové ostrohy mladého stíhacieho pilota som zbieral v Španielsku a pripadal som si ako kráľ. Ženy nás obletovali, jedla a pitia bolo neúrekom a mne sa to všetko ohromne páčilo. Pripojili sme Porúrie, ktoré nám právom patrilo. Anšlus Rakúska, .....však sú to vlastne Nemci. Pri zábore Čiech už som trochu zaváhal a Poľsko mi otvorilo oči.
Fírer už neháji záujmy môjho milovaného Nemecka, ale „ide na Trh s nemeckou kožou“ za záujmy niekoho iného a hneď bolo jasné pod čiou gesciou sa konal „nemecký zázrak“
Kedže moje politické názory neunikli mojim nadriadeným, ocitám sa na východnom fronte, ale už nie ako stíhací pilot, ale ako strelec na Tante JU.....
Zrazu ma z mojich myšlienok vytrháva krik zranených, neskutočný chaos okolo nás a v pani-ke pribiehajúci veliteľ lietadla, ktorý kričí že všetko je stratené, pilot je ťažko zranený a my všetci zahynieme, lebo nie je nikto, kto by s lietadlom dokázal odletieť. V tom zmätku sa rozhodujem.
Pomaly schádzam po schodíkoch zo streleckej veže a rozhodným krokom odchádzam do pilotnej kabíny. Pomáham niekomu neznámemu preniesť ťažko zraneného pilota do nákladného priestoru medzi zranených, usadám do pilotnej sedačky a začínam sa pomaly oboznamovať z kokpitom.
Je to trochu iné ako v 109-ne ale prístroje sú známe a ja som občas pri preletoch nakukol a aj si sadol do sedadla druhého pilota v tante Ju čo sa mi teraz náramne hodilo. Nahadzujem motory.....trvá to večnosť. Otáčam nemotornú obludu /v porovnaní s ohybnou 109-nou/ a rolujem k začiatku štartovacej dráhy, ale musím zastaviť a počkať kým sa niekoľkým vojakom vonku podarí odstrániť rozbité nákladné auto stojace nám v ceste a.... sláva. Dráha je voľná. V tom zbadám ako sa k nám pomaly vzduchom plíži nočná čarodejnica a našťastie len guľometmi prežehlí stredný motor a z ľavého si neskôr všimnem unikať palivo. Už nie je čas cúvnuť. Motory zatiaľ fungujú. Revú ako besné . Pomaly, pomaličky sa derieme dráhou dopredu a akoby zázrakom sa ocitáme vo vzduchu.
Niečo mám v týchto končinách odlietané, takže dúfam, že s orientáciou až taký problém nebude.
Čo je však horšie, k tmavej noci a mizernej viditeľnosti v snehovej búrke sa pridáva aj olej na skle.
Zatiaľ máme šťastie. Cez bočné okienko sa mi darí rozoznávať krajinu a pomaly naberáme predom stanovený kurz tzv „južnou únikovou“ trasov . V diaľke občas zbadáme silné reflektory prečesávajúce oblohu snažiace sa nájsť nás nešťastníkov unikajúcich s pekla Stalingradu. Akoby zázrakom sa nám darí kľučkovať medzi predpokladanými „zafľakovanými“ oblasťami. Podľa mapy nám chýba nejakých 20 km k hranici frontu keď nám stredný motor vypovedá poslušnosť. Bojujem z pre mňa úplne novou situáciou. Snažím sa nahradiť úbytok výkonu, všetkými možnými aj nemožnými trikmi a udržať tante vo vzduch. To sa darí, len pri tom prestávam sledovať mapu a ocitáme sa v kuželi nepriateľského reflektoru. Kým sa ja aj fľakoví strelci spamätajú ocitáme sa za hranicou fronty, ovládajúcu našimi jednotkami. Pomaly sa ukľudnujem, znova sa zorientuje kde sme a naberám kurz letisko. Darí sa nám naviazať spojenie z letiskom. Väčšine posádok sa zdárne podarilo doraziť, ale bohužiaľ pre nás zatiaľ žiadna tante. Snáď budú bohovia milosrdní a nám sa to podarí. Zrazu akoby zázrakom sa z hmly vynára naše letisko. Aj keď kostrbato ale šťastne pristávame. Pomáham, na smrť unavený vyložiť ranených a pomaly sa odoberám do kantíny.
Záver: Skutočný príbeh generála Paulusa.
Vchádzam, do vstupnej haly. Je tam príjemne teplo a v kúte vidím odpočívať akúsi postavu. V prítmí ho neviem rozoznať tak sa nakloním bližšie a rozoznávam v rozmazanej siluete generála Paulusa.....
Paulusa?....veď ten mal podľa histórie skončiť v zajatí pri Stalingrade a v tom mi to docvaklo. Histórii musí byť učinené za dosť a ja som práve pochopil moju skutočnú úlohu v tomto spiktakli.
Spiaceho generála si opatrne vykladám na plece, vychádzam pomalým krokom s kantíny a mierim k najbližšej naštartovanej 109 bez pilota, pripravenej k vzletu.....
Ale né! Ve skutečnosti to bylo jinak. Paulus si sedl za knipl Tetky a sám přeletěl z Pitoniku za frontu na Němci obsazené letiště…
Ja viem. A za všetko môže Fucida. Keby to včeraj nespomenul na TS-ku, ani by ma to nenapadlo. Takto mi to nedalo a musel som to nejako zahrnúť do môjho raportu.
Dali jsme dva lety.
Jeden za noční čarodějnice a postřelovali startující stroje, hra nám dokonce připsala sestřel, i když nechápu. Motali jsme se tak kilometr až 1 1/2 daleko.
Potom střídačka a podle kompasu, hodinek a mapy ke zdárnému přístání s Tetičkou v Tačinské. Díky za taxikařinu Matmy!
Pánové bylo to fajn a něco trochu jiného.
Nu a příště už zase na ostro a na nože!
To bude jedna ze 110tek, po průletu toho splašeného plátna měl Achil poškozené oba motory. Když nic tak aspoň byl líp vidět, ale vydržely až k domácímu letišti. Tam se mu to na finále zastavilo a dopadl tvrdě na ranvej. Bohužel pilot i navigátor mrtvý.
Ještě jednou moc díky za pěknou akci . Trošku škoda toho neúspěšného čtvrtku, to nám pak maličko chybělo organizačně v pátek a ještě ta hudba po startu hrála moc dlouho, nicméně to jsou jen dvě malé drobnosti - celkově to bylo fakt moc pěkný .
Hudbu jsme nedostatečně otestovali, jinak by letěla pryč, záměr se v tomto bohužel nepovedl. První let na pozici navigatora jsem si užil, bylo to lepší než jsem čekal. Tady pár momentek s mého pohledu https://ijncluny..../pitomnik/
Paradoxně, mě a Saldymu/ Noemisovi se hudba přehrála jen jednou a krátce, což bylo ok, ale zase jsem nedořešil jak to in-game ztišit aby byla slyšet i komunikacemi z TS,/ discordu. Proč se to přehrálo každému v jiné délce úplně netušíme, ale existovaly dvě verze soundtracku, 5 min a 15 min.
No vyzkoušeli jsme tento originální koncept, ale v budoucích speckách už se asi nevyskytne
Ale zase můžeme říct, byli jsme první jako Gagarin Upravil/a magot dne 07-05-2022 22:46
Hudba na dokreslení atmosféry byla výborná a k zahájení akce sedla perfektně. Chumelenice, hořící letiště, čarodějnice, startující éra a do toho tahle hudba - husina na zádech mi naskočila, jak to bylo filmový Jen se pak holt neslyšeli pilot s navigátorem a museli štelovat zvuky ve widlích.
Velký dík za uspořádání akce, užil jsem si to s Vámi parádně. A jenom díky Ringlettově naprosto přesné navigaci jsme se s naší tetkou prosmýkli nástrahami a potom, s veselým poskočením přes půlku dráhy, přistáli.
Čekání na poslední Ju 52 se vzácným nákladem pak misi příjemně protáhlo a byl čas naslouchat moudrosti zkušených
Akce držela pohromadě. Někdy na přelomu roku bysme mohli zopáknout, rozšířil by se úkol aby si piloti navigatoři vyzkoušeli ne pouze jeden přelet, ale pořádný kyvadlo. Pustíme si k tomu třeba veselý mix YouTube Video
Povodne sme nemali umysel strielat, ale tak nejak sa to vykrystalizovalo inak... Po-2 bol zrovna v zlave a mozne rizika pouzit ho na znicenie specialky boli dost male. Tvorcovia dali zelenu ozbrojenemu prepadu s Kukuluznikom vyzbrojenym len nabojmi do strelca a je zrejme, ze je jediny strelec, ktory ma napadol do tejto funkcie a ktory poleti so mnou rad a tajne. Kraken Druheho Po-2 si zobral na starost Ringlett.
Pripravil som sa najlepsie ako sa dalo. Ostru misiu som si preletel vecer pred specialkou. Nemam moc dobru skusenost s nastavenim obtiaznosti v BOX, tak som proste nahodil motor a preletel sa. To predsa dam. Kraken to okolo postriela a pojdme spat.
den D... Nalial som rum do vysokeho pohara na stopke. Moji mali piloti s mangelkou vedeli ze vecer sa leti. Specialka v nasej rodine je spravidla spojena s nervami, lebo zvycajne ju organizujem, ale tato bola ina. Preberajuc taktiku a rozne ine temy s Krakenom, sa respawnem, za mnozstva otazok malych synov, a stlacim start motora... vrtula sa parkrat otoci, zakasle to a nic... Kraken rozvyja nasu debatu o dolezitych veciach a ja skusim nahodit motor znova... Je mi trapne... Kraken stale hovori o dolezitych veciach. Nuz, musim sa to spytat... "Krakene, mam problem..." zacal som... "Nemuzes to nahodit, ze?" Ehm... no tak som nasiel kde mam namapovanu zmes... a Kraken pokracoval o dolezitych temach a ja som sa uz naozaj nic hlupe nepytal...
Vzlietli sme. Kraken skusal ako funguje strelec. Chystal som sa nasadit kurz na protivnikove letisko ked Kraken zahlasil ze vidi ohen v dialke. Nasmeroval som nos tym smerom. Poriesili sme par veci ohladom DCS ked nas zrazu zachytil svetlomet. Odpijem z ruma a davam krkolomny manever. Na letisku vidime zapnute pozicne svetla. Oni o nas nevedia. Nemaju ako. Koho by napadlo ze zrovna Kraken by mohol byt ten co sa im bude snazit znicit specialku, ze. Spustame sa na Heinkla. Asi. Svietilo to, no. Zo streliska zaznie trrc trrrrc... "Vole, nemam naboje!"... Kraken v rychlosti prebija. Otacame sa okolo a sledujeme dalsi ciel. Kraken prehodil cosi o priblblom pocte nabojov a strelba sa ozyva znova. Veze protivnikovych strojov ozivaju. Sero pretinaju drahy striel v roznych smeroch. K nim smeruju nase strely. Kricime si povely kam a co urobit. Kde zatocit. Kraken huronsky reve tak ze prekrici motor. Nedam sa a rovnako vykrikujem kam letim a kde sa objavi najblizsi ciel. Uplne zabudam ze najmensi nas pilot sa s mamou odobral do postele... Vesele Krakenove HAHAAAAAAAAAAAA prehlusuje vsetko, aj motor, aj gulomet aj vycitky ze maly pilot chce spat. Revem ze na druhom konci drahy je zrovna nalajnovana Teta Ju a svieti. Za nou dalsie svetla. Rovnam Kukuluznika s drahou. Kraken prebija zasobnik. To bude supa, to necakaju! Kusok nad drahou sa rutime k jasnemu vitazstvu. Kraken vykrikuje bojove pokriky, ze toto ho bavi a jaka je to zabava. Ked v tom otacky motora klesnu, stracame rychlost a vysku. Nejak sa snazim prekricat Krakena ze nam to netaha a padame na stred drahy. Kukuluznik sa postavy na nos a my utekame kade lahsie... Cely cas som v tom strese mal motor na plny plyn... Ale usudili sme ze nas zostrelili. Na toto sa historia pytat nebude...
Vobec, ale vobec na nic necakame a davame druhu misiu. Moralka je na najvyssom bode. O chvilu sa mihame nad letiskom. Svetla nam davaju tusit kde su ciele. Prvy prelietame, revuc kde je a co robit a gulomet pluje smerom k pozicnym svetlam. Tie medzicasom zhasinaju. Hladame dalsi ciel. Na druhom konci drahy vzlieta tien. Kraken sa na neho chysta a uz z nasho pomstitela lietaju gulky k cielu. Na potahu sa iskri. Ale zda sa ze aj na nasom. Pri strelbe sa nase Po-2 trocha chveje. Nie je cas rozlisovat medzi Tante Ju a nasim chvostom. Preleteli sme vzlietajucu Ju v protikurze. Otacame sledujeme co sa deje. Pocujem zvuk motora nedaleko nas. Nic nevidim. Vratim sa naspat a na drahe objavujeme tien Bf-110. Nalietavame z jeho 7mej hodiny. Kraken potvrdzuje ze vidi. Za ideologicky korektnych pokrikov sa vrhame k nemu a Kraken drzi spust a zasahuje tien zlava do prava, potom diagonalne a este dookola.. Plamienky tancuju po celom tieni. Vieme ze chceme viac ako mozeme. Hulakame co ako a kam. Stodesina sa tak zvlastne dostane do vzduchu. Ostro stupa. Vrhame sa za nou. Ma stale vysunuty podvozok. Stihame ju. Vobec sa sice nepriblizujeme, ale no a co. Pusta biely zavoj z oboch kridiel. Ta nedoleti... usudzujeme spolocne a rozmyslame komu sme prekazili specialku. Verime si ze mnohym ludom a spokojni bez nabojov sa vraciame naspat. Svetlomet chvilu otravuje, ale rum to pravi. Letisko nachadzame so zeleznou presnostou a hodiny na konci pristatia su len vitaznym gestom. Sledujeme ze Cibula sa odpojil a pripojil. Vediac ze je pilotom Ju-52, sa odhodlame na treti vzlet aby sme ho chytili na zemi...
Prirutime sa nad protivnikove letisko. Predpokladame ze vsetci uz zhasli. Nizko nad zemou prelietame tiene a rozmyslame ktori je Cibul. Zda sa vsak ze posledny stroj uz odletel. Nic to. Vrhame sa na odstavene stroje. Snazim sa rovnym letom dat Krakenovi priestor na co najlepsie zamierenie. Gulomet rachoti a Kraken zasahuje. Vsetko, vsetkych. Na trupoch sa bliska. Demolujeme co sa da a sledujeme ci predsa len Cibule nie je niekde na blizku. Posledna gula si najde svoj ciel a my, spokojni, mierime na domovske letisko. Hodinami ukoncim tento let a rozmyslame co dalej...
Povodne sme mali ist do nejakeho volneho miesta v strelcovi, ked tu niekoho napadne myslienka, co ked by bola volna stodesina. Kraken skus a vskutku sa respawne v befku. Nevaham a sadam do strelca. Chvilu nam trva vnutorne sa nastavit na novu ulohu. Hutame ze po tom co sme vyskocili v prvej misii, tak sme ukminili stodesinu a letime kde treba. No, nie je to uplne ideovo v poriadku, ale tak co urobis. Raz si hore, raz si dole. Kraken urcuje dva otocne body. Jeden niekde nad dedinou v lese v kurze tusim 130 a druhy nad nakou inou dedinou a tocime na 270. Vzlietneme. Poplacavame sa po pleci, ake skody sme sposobili v nasej predoslej role. Ale uz sa musime prepnut a letime na Tacinskaju. Kraken mi hovori kde aku rieku vidi. Kedze vidim prd, ale mu to nehovorim, iba potvrdzujem. Tu prvu dedinu triafame presne na stred. Kraken neveriacky konstatuje aki sme dobri a nasadzuje kurz 270. Tu a tam lizneme nejaku flakovu zonu. Troska nas obchytkava svetlomet ale rum to spravi. Zase nejake rieky. Robime si srandu ze ved tam budeme prvi. Nejaka hlaska v chate, vsak tvrdi ze nie. Zase triafame nejake dediny uplne presne. ja len odpovedam Krakenovi v tom zmysle ze "ano, Hmmm, vidim". Cielove letisko nachadzame bez problemov a Kraken kostatuje aky som dobry navigator. Neprotestujem teda a vychutnavam si velmi pekne pristatie. Prebehne profesionalne zaparkovanie a sledujeme pristatia masin co su este vo vzduchu. Tipam screenshoty a spolocne s Krakenom si naramne vychutnavame ake velke skody sme napachali. Dopijame pohare a uzivame si tuto dobru akcosku.
Dik Saldakovi, Magotovi a Achilovi za tuto akciu a Krakenovi za spolocnost Som rad ze som tu mohol byt Upravil/a Kukuloo dne 09-05-2022 23:59
Pěkný sestřih s tím filmem!
Nicméně můj let, který po sestřelení Noemise a Saldyho zůstal osamocen nebyl čisté dráma, ale spíše tragikomedie v které už jen chyběl De Funés Upravil/a magot dne 12-05-2022 23:04
Vykání je následek nepochopení formy vlády pozdních římských císařů. Koncem Římského císařství spoluvládli čtyři vládci. Proto byli oslovován jako celek. Tykání je správné.
IL-2 Sturmovik™, Cliffs of Dover™, Pacific Fighters™ are trademarks or registered trademarks of 1C EUROPE, 1C-Multimedia, 1C ONLINE GAMES.
Other marks used herein are those of their respective owners.
. Trošku škoda toho neúspěšného čtvrtku, to nám pak maličko chybělo organizačně v pátek a ještě ta hudba po startu hrála moc dlouho, nicméně to jsou jen dvě malé drobnosti - celkově to bylo fakt moc pěkný 
